Psaní scénářů k videu

Psát pro ucho, ne pro stránku

Scénář, který se dobře čte na papíře, často zní špatně, když se vysloví. Dlouhé věty, které vypadají elegantně, nutí přednášejícího lapat po dechu. Slova, která se čtou jasně, jako číslice, zkratky a názvy značek s neobvyklým pravopisem, zaskočí voice-over umělce. A divák si větu, kterou promeškal, nemůže přečíst znovu.

Píšeme v krátkých mluvených celcích a každý návrh čteme nahlas s časomírou. Při přirozeném tempu kolem 140 slov za minutu pojme 60sekundové video přibližně 140 slov, tedy mnohem méně, než většina klientů očekává. Tento limit vynutí škrt, který scénář z funkčního hlediska zachrání: jedno sdělení řečené jasně místo pěti řečených rychle.

Scénář, který váš rozpočet skutečně natočí

Nejdražší problém scénáře je scéna, kterou si nikdo nemůže dovolit. „Rušná městská ulice za úsvitu“ zní jednoduše a stojí povolení k natáčení, štáb a brzké vstávání. „Produkt v použití ve třech odvětvích“ znamená tři natáčení. Na briefu se ptáme na formát a rozpočet a píšeme scény, které se do nich vejdou, ať už jde o hraný film, animaci, záznam obrazovky nebo mluvící osobu do kamery.

Scénáře mají dvě kolonky: na jedné straně to, co divák slyší, na druhé to, co vidí. To brání tomu, aby vizuál opakoval voice-over slovo od slova, a dává režisérovi nebo animátorovi jasné instrukce bez zvláštní schůzky. U videa pro sociální sítě funguje prvních pět sekund bez zvuku, protože mnoho diváků si ho nikdy nezapne.

• Hraný film: méně lokací, více detailů, lidé, kteří jsou v den natáčení k dispozici
• Animace: vizuální metafory, které lze vytvořit jednou a znovu použít napříč scénami
• Záznam obrazovky: skutečné rozhraní s cestou skrz něj naplánovanou klik po kliku
• Mluvící hlava: kratší záběry psané vlastními slovy přednášejícího